Vyjel jsem do Brna devátého července brzy ráno ještě s Verčou a Kristýnou, museli jsme dosti spěchat, protože v deset hodin měla začít první přednáška Charlese Whiteheada na téma „Pozvání k vyplutí.“ Ihned po příjezdu jsme ubytovali u jedné dobré duše jménem Petra a spěchali na výstaviště.
Zde už probíhala přednáška, ale než se pustím do rozboru přednášky, sluší se Charlese aspoň trošičku představit. Je to jedna z nejznámějších osobností Katolické charismatické obnovy ve světovém měřítku. Donedávna zastával úřad prezidenta Rady ICCRS, což je mezinárodní koordinační centrum Obnovy v Římě, a celých dvacet let vedl charismatickou obnovu v Anglii. V současné době předsedá ekumenické organizaci ICC (Mezinárodní charismatická konzultace) a je poradcem Alpha International. Jeho žena Sue je anglikánka, mají spolu čtyři dospělé děti. V Anglii spolu založili velice populární konferenci rodin s názvem Celebrate. V civilním zaměstnání byl Charles Whitehead manažerem marketingové společnosti, nyní se už léta věnuje službě církvi na plný úvazek.
A nyní už ke zmíněné přednášce: „Dobré ráno všem“, takto nás Charles pozdravil a pokračoval,„dnes dopoledne bych Vás měl pozvat k vyplutí celou touto konferencí a projít s vámi celý úryvek evangelia.“ Tuto část evangelia najdete v Matoušovi ve čtrnácté kapitole a je to 13. až 33. verš. Doporučuji přečíst. Pojednává se tam o uzdravení mnoha tisíc nemocných, rozmnožení chleba a ryb pro pět tisíc mužů, o Ježíšově odchodu do ticha, aby se mohl modlit a nakonec o jeho chůzi po vodě, při které zachraňoval Petra, který mu šel naproti.
Charles se nejdříve zastavil u uzdravování, avšak bral to trochu z jiného úhlu. Řekl: „Uvědomte si Ježíš vás miluje, protože miluje každého. Zkuste teď říct svému sousedovi nalevo i napravo – Ježíš Tě miluje. Jakmile jim to řeknete tak se znovu podívejte na své sousedy, kteří vedle Vás sedí a řekněte – Ježíš mě miluje. Víte, my jsme schopni lidem říct o Boží lásce, která je miluje, ale těžko si přiznáváme, že Ježíš má rád i nás. Jednou jsem projížděl Anglii a najednou jsem se ztratil. Nicméně v poli jsem uviděl nějakého člověka a zeptal jsem se ho na cestu, odpověděl mi velmi vyhýbavě, dělal si ze mě srandu. Tak jsem se ho zeptal znovu- Já vím, že kdybyste jel na stejné místo jako já a nebydlel tady, určitě byste po této cestě nejel, avšak když pojedete odsud, jak byste jel? Doprava, doleva, rovně nebo zpět? A on řekl – jel bych doprava. Řídil jsem se podle jeho rady a opravdu jsem dojel do cíle. Nicméně kdyby mě navigoval Ježíš, tak věřím tomu, že by mě vzal za ruku a dovedl by mě na místo..... Často jsem také na cestách a málokdy mám chuť povídat svému spolucestujícímu o Ježíši, ale v těchto věcech plně důvěřuji Duchu svatému a když on mě ponoukne k tomu, abych vydával svědectví, tak tedy ho poslechnu. Jednou jsem letěl ze Švédska do Londýna a vedle mě seděl Američan a z druhé strany Ind. Já jsem si vytáhl Bibli a četl jsem žalm devatenáctý. Američan se mi díval přes rameno a povídá – Já mám radši žalm 23 a Ind na to – Já zase žalm 8. Takže ti dva najednou začnou recitovat své oblíbené žalmy a Američan má velmi zvučný hlas, proto ho jistě slyšela celá paluba letadla, jak recituje. Když skončil, začne se mě ptát – Co jste za křesťana? Já odpovím – Katolík. Odporujeme mi - ne, vy nejste katolík. A já jsem mu pověděl – Ale ano, já jsem. To není možné, katolíci přece Bibli nečtou – říká Američan....Protože ten Američan měl opravdu zvučný hlas, tak všichni věděli o čem si povídáme. Hlavně jsme se též dozvěděli, že on je baptista. Proto když jsme vystoupili přistoupil k němu muž a říká – Já bych se také chtěl stát křesťanem. On se tedy nad ním modlí modlitbu odevzdání Ježíšovi. Ke mně rovněž přijde muž a povídá – Já jsem taky katolík, ale dvacet let jsem nebyl v kostele a tak já jsem mu našel církevní obec v jeho bydlišti a on ji navštěvuje. Takže při tomto letu se jeden člověk nalezl Pána a druhý se k němu navrátil. Tedy pokud i mi potřebujeme dobře plout životem, tak bez větru Ducha svatého, to jde jenom těžce, protože jedině on činí takové velké věci.“ Potom jsme zaslechli z Charlesových úst i o zázračném uzdravení jeho syna z hluchoty. Avšak dotkl se ve své přednášce i nasycení pěti tisíců mužů z pěti chlebů a dvou ryb a vybídl nás k tomu abychom Bohu nabízeli vše co máme a on to rozmnoží. A posledním tématem, kterým se Charles zabýval, byla neuvěřitelná pomoc, kterou nám může poskytnout jenom Bůh. Zde mi dovolte poslední jeho příběh: „Zažili jsme s rodinou i značnou finanční krizi. Z toho důvodu jsme nabídli na prodej náš dům, který byl nejlepší z celé čtvrti, ale stále nechodili žádní zájemci. Domy okolo již byly prodány. Svěřil jsem se s našim problémem jedné člence z baptistického sboru, která s námi tehdy bydlela. Ona se za toto trápení pomodlila a další den mi řekla, že Bůh už uvolnil peníze na dané dluhy. Moc jsem tomu nevěřil, ale když jsem potom vyřizoval poštu v naší komunitě, našel jsem malou obálku a v nich dopis od našich známých, kteří nám posílali šek s penězi, které jsme potřebovali. Byl jsem nevýslovně šťastný, hned jsem jim telefonicky poděkoval a oni byli také rádi, že vyslechli Boží volání. Vyzývám Vás k tomu, abyste více důvěřovali Bohu a měli zrak upřený na Krista. Potom dostanete, o co požádáte.“
Po obědě, jsem šel využít služby přímluvné modlitby. To je modlitba, kterou nad Vámi vykonávají lidé k této službě určení. Avšak jim musíte svěřit za co se mají modlit. Je důležité vědět, že je prosíte o modlitbu ve věcech, které se Vás bezprostředně týkají.
Odpoledne jsme si vyslechli přednášku Veroniky Barátové na téma: „Bylo mu jich líto“ (Mt 14,14) . Opět si ji trochu představme - Mgr. Veronika Barátová, nar. 1959, původem ze Slovenska. Vystudovala VŠ chemickou, od roku 1990 je členkou Komunity Blahoslavenství, momentálně je představenou komunitního domu v Dolanech. Vystudovala teologii na KTF UP v Olomouci, příležitostně dává přednášky, duchovní obnovy a semináře na různá témata duchovního života.
V daném úryvku Ježíš odešel na pusté místo, protože se dozvěděl o smrti Jana Křtitele a chtěl být sám, avšak lidé ho pronásledovali, aby mohli být s ním. Když je Kristus spatřil bylo mu jich líto a uzdravoval jejich nemocné. Tady se poprvé Veronika ve své promluvě táže: „Byly tam jenom lidé, kteří po Pánu žádali jenom uzdravení nebo chtěli slyšet jeho slovo? Určitě tam byly též ti, kteří tam přišli pouze ze zvědavosti. Když jsme teď na konferenci, tak někoho přednášky zasáhnou, jenom tak, aby se neřeklo a za týden to vyšumí, ale někoho se dotknou, tak silně, že mu tato duchovní injekce vydrží i dokonce života. Ježíš nám chce naprosto pomoc v našich souženích, avšak není to žádný šaman nebo divotvůrce, ale Boží syn, který se stal člověkem, aby poznal naše radosti i starosti a všechny tyto věci vzít na sebe, protože nás chce spasit. Musíme si uvědomit, že Ježíš je tady neustále pro nás a naše potřeby. On není žádný despota, který nám říká, jak máme žít. Kristus totiž chce po nás abychom za prvé žili a proto, abychom se vyhnuli jakémukoli zlu, máme zde desatero, který je jeden ohromný příkaz k žití. Vzpomínám si, že jednou přijel do Evropy Ind- vysoce postavený představitel „New Age“ (jakási forma moderního Budhismu). A tento člověk vystupoval v odsvěcené katedrále, v západní Evropě. Jenže organizátoři akce nepočítali s tím, že nad oltářem je velký kříž s korpusem, který nešel sundat a tak přes něj přehodili plátno, avšak když tento Ind hovořil k zástupu, tak svítilo slunce, které prosvítalo přes to plátno a byl nádherně vidět kříž i s korpusem. Lidé se na výjev, který se jim naskytl hleděli hleděli s úžasem, čehož si všiml i přednášející, otočil se a vykřikl – Tak v toho vy chcete věřit, ten Vám, ale nepřinesl pokoj a blaho na zemi. Ano, nepřinesl,“ říká Veronika, „nicméně Ježíš se k nám neustále sklání a pomáhá nám v našich životech a je stále s námi.“ Ke konci přednášky jsme zpívali – dotýkám se hříchů, dotýkám se ran, a uvědomovali jsme si své slabosti a strasti, které jsme odevzdávali Bohu.
Zanedlouho po přednášce nasledovala mše svatá, kterou celebroval P. Adrian Zemek, OPream, nar. 1961, je strahovský premonstrát. Působil v Praze-Střešovicích, od roku 1996 byl několik let generálním vikářem v plzeňské diecézi, odkud se vrátil do strahovského kláštera. Nyní působí v Doksanech. Jeho homilie byla velmi zajímavá, zabýval se prvním čtením o Josefovi izraelském z první knihy Mojžíšovi. Jistě ten příběh znáte. Byl nejmladší syn svého otce a jeho jedenáct bratrů ho nemělo rádo, protože mu táta projevoval velkou náklonnost. A tak ho jednou bráchové prodali tajně do otroctví. Jenže Josef uměl vykládat sny a tak se dostal, až před samotného egyptského faraona, aby mu vyložil sen krávách tučných a hubených. Tento sen pojednával o létech bídy a hojnosti. A proto se Josef stal správcem nad celým Egyptem a ze tohoto místa sesbíral v letech hojnosti přebytky vypěstovaného obilí, tím naplnil sýpky pro roky bídy. Když tedy přišla doba nedostatku, přišli k němu i jeho bratři, aby od něj žádali obilí. Otec Zemek se potom obrací do minulosti k létům tuhého komunismu a vzpomíná na to, jak vypadala situace církve v naší zemi. Jenže Bůh po letech trápení dal i léta růstu a my žijeme v tomto období. Z toho důvodu nás otec vyzýval, abychom svým životem dokázali přitáhnout více lidí ke Kristu.
Večer jsme si vyslechli nádherný koncert skupiny Oboroh při sklence dobrého vína.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.