Různé Článečky

O čisté lásce aneb co to vlastně je?

15. 1. 2009 0:00
Rubrika: Nezařazené | Štítky: úvaha

Jsou různé podoby chamtivosti. Můžete se mnou nesouhlasit, ale já jí vidím nejenom v krádežích a podvodech, ale také například v potratech či v povrchních partnerských vztazích. Vlastně v jakémkoliv egocentrickém jednání najdeme určité formy chamtivosti. Budu se v této úvaze zamýšlet nad pojmem „čistá láska.“

Letos v září jsem se vydal na šestihodinovou cestu ze Štítů do Vranova nad Dyjí, kde má jakousi kmenovou základnu Společenství čistých srdcí. Po víkendu stráveném s těmito lidmi jsem v sobotu složil slib „čistoty“ a stal jsem se jejím členem. Od té doby nosím na prostředníčku stříbrný prstýnek, který je jakýmsi symbolem tohoto hnutí

Shrňme si pravidla zde řečeného společenství. Každý z členů musí dodržovat desatero Božích přikázání, zvláště pak šesté (Nesesmilníš) a deváté (Nepožádáš manželky bližního svého). Dále je důležitá přítomnost na mši svaté, časté přijímání Eucharistie (těla Páně). Je žádoucí chodit, co nejvíce ke zpovědi. Nesmím zapomenout na společnou modlitbu „Pod ochranu tvou,“ kterou se vzájemně podporuje. Hned Vás asi napadlo po prvních řádkách tohoto odstavce, že se slibem zavazujeme k jakémusi předmanželskému celibátu.

Už slyším ten názor dnešní společnosti: „Proč takové věci děláte, vždyť dnes je normální, že dva lidé, kteří se mají rádi, prožijí sexuální styk už před svatbou a bydlí spolu, jak se říká „na hromádce.“ Musím uznat, že v době, ve které žijeme, je velmi těžké, když dva spolu chodí třeba už od střední , tak se spolu nemilovat. Většinou tato iniciativa přichází od nás kluků. Holka si dost dlouho chrání své panenství, ale potom podlehne a řekne si: „No když to ten můj chce, podvolím se mu, třeba to bude super.“ Tyto názory si opravdu nevymýšlím, mám je totiž podložené z učebních textů z psychologického semináře.

Problém je tedy nastolen – kluk chce, holka nikoliv, ale nakonec svolí. Teď se zase já ptám většinové společnosti: „Po čem vlastně ten kluk touží - po lásce nebo chamtivě po sexu? Pokud baží po lásce, tak jaký má důvod k tomu, aby ji tahal do postele? To promiňte, ale já to nechápu.

Máme tři stupně lásky – eros, filia a agapé. Eros bych vysvětlil slovní hříčkou „něco za něco,“ Můžeme ji chápat různě, někteří řeknou, že je to jenom sex. Ale já bych se obrátil na první encyklik u Svatého otce Benedikta XVI. s názvem „Deus caritas est – Bůh je láska.“ V tomto spisu to vysvětluje následovně: „Eros je sexuální správný prožitek“, neboli on to popisuje na Boží lásce a spojuje to s agapé. Teď si vysvětleme jistou katechetickou formulaci - Bůh je žárlivě milující. Já ji chápu takto: „Bůh chce, abychom ho chválili a milovali jako otce. A On ve své dobrotě nám dá všechno, co budeme chtít.“ Nyní si představme muže a ženu. Oba dva se chtějí mít rádi a jejich láska je propojená, ba dokonce touží spolu mít společnou budoucnost. To je eros – já po tobě žádám abys mě milovala, protože tě také miluji. Ale tento eros by měl být provázán i z agapé, což znamená – každý z nás budeme respektovat přání, názor toho druhého a nedíváme se na to jestli z toho budu mít prospěch či ne. Pro lepší pochopení agapé uvedu následující situaci z mého života. Letos jsem byl na Celosvětových dnech mládeže v australském Sydney. Když skončil oficiální program, byly pro nás nachystány, (Českou biskupskou konferencí sekcí pro mládež), ještě dva výlety. Jeden byl do Blue mountains-Modré hory a druhý do národního parku Royal National Park. Mí dva přátelé, kteří mi pomáhali od mého odletu do této krásné země, mám totiž Dětskou mozkovou obrnu, se mnou absolvovali Modré hory. Bohužel po čtyřhodinovém vyspání na druhý den, povídali jsme si do dvou do rána s jedním německým kamarádem Oliverem a v šest hodin byla mše svatá, se necítili na to, aby mě doprovázeli i do národního parku. Já jsem mermomocí chtěl jet, proto jsem očekával, že budu jimi odrazován. Nicméně reakce byla úplně jiná, zatímco Vítek mlčel, Maruška se mě nabídla, jestli mi může nachystat svačinu. Musím přiznat, že jsem z toho byl dosti vedle. Avšak to mi pomohlo, abych pochopil ten jakýsi nejvyšší stupeň lásky, kdy člověk obdarovává druhého a nedívá se na vlastní prospěch. A to je agapé!!!

Rád bych ještě dovysvětlil lásku jako filia. V naučných literaturách je to popsáno jako láska bratrská nebo humanitní. Myslím si, že to nejvíce vystihuje pojem, který je dnes velmi proklamovaný, neboť je to přátelství. V tomto vztahu lidem nejde o nějakou společnou budoucnost, ale jde o vzájemné porozumění, empatii, vyslechnutí toho druhého v různých těžkostech atd. Uvědomme si, že staří antičtí filozofové tuto formu lásky dávali velmi vysoko na žebříček společenských hodnot než lásku jako eros. Bohužel v dnešní době, když člověk řekne, že má přítele nebo přítelkyni, tak se spousta lidem vybaví, že to je ten nebo ta s kterou on či ona chodí, spí, bydlí. Z toho potom vzniká ohromná degradace toho slova přátelství a je to velká škoda.

Tak teď jsme si vysvětlili všechny formy lásky a navraťme se k problému, který zde byl nastolen na začátku. Myslíte si opravdu ještě někteří z Vás, že tomu klukovi jde o prokázání lásky? Nebo si chce prožít sex a nějaké city ho vůbec nezajímají. Podle mě pokud to dělá jenom proto, aby ukájel své touhy a nevnášel do toho lásku, tak s tou dívkou zachází jako se „zbožím.“

Sečteno a podtrženo milí přátelé. Když se tedy kluk a holka, lidově řečeno, do sebe „zabouchnou,“ nebude pro oba lepší, vzájemně se tak říkajíc oťukávat, poznávat, zjišťovat záliby, pozitivní i negativní vlastnosti? A tak se také poučovat jeden od druhého.

Na to bych měl jeden osobní příklad. Před čtyřmi roky jsem se seznámil s jednou dívkou. Jediné, co jsme měli na začátku společné, bylo gymnázium, na které jsme chodili. Seznámili jsme se u večeře, na kterou byla v prvé řadě pozvaná moje sestřenice. Když jsme si potom nezávazně povídali, tak mi řekla větu, kterou si už dnes nevzpomenu. Jenom vím, že byla pro mě impulzem k tomu, abych svou myšlenku, nechat se pokřtít, uvedl ve skutek. Pak jsme se tedy vídali na chodbách gymnázia, někdy mě pozdravila a někdy si mě vůbec nevšimla. Potom se dozvěděla, že se připravuji na křest, ale největší překvapení pro ni bylo, že na tuto velkou událost dostala pozvánku. Od té doby se se mnou živě bavila pokaždé, když jsme na sebe narazili. A já poznával, jak je to správná holka plná optimismu, ale i těch nejlepších mravů. Dnes s úsměvem říkám, že si mě vychovala, protože mě odnaučila používání vulgárních slov a nabila optimismem do života. Skrze ni a své příbuzné jsem poznal spoustu členů místní skautské organizace, s nimiž udržuji velmi kamarádský vztah. Mezi nimi jsem pochopil, proč je důležité udržovat pěkné vztahy mezi lidmi a mít kopu přátel, na které se můžeš spolehnout. Společně jsem s touto dívkou organizoval už dva výlety pro všechny naše kamarády. Myslím si po těchto zkušenostech, že není dobré, aby kluk a holka, kteří spolu mají velmi přátelský vztah, zapomínali na všechny dobré lidi, kteří je doposud obklopovali. Avšak vždy pomýšleli i na ně. Jestli se jednou vezmeme a založíme rodinu, to přenechávám Pánu, protože u něj každý nalezneme, ten pravý smysl života. Zatím se vzájemně podporujeme ve studiu a ona se mi někdy svěří se svými starostmi, neboť ví, že ji dokáži povzbudit, ale hlavně vše udržet v tajnosti.

Nevím, jak na Vás tento text zapůsobí a jestli si z něho něco odnesete. Rád bych, ale řekl, že stojí za to vydržet se sexem až do manželství. Manželství není totiž jenom cár papíru nebo obřad, ale pro mě je to svátost, kdy se dva lidé navzájem odevzdají sobě v nesmírné lásce navzájem.

Zobrazeno 4174×

Komentáře

Johan

K dokonalosti ještě chybí koláčové grafy...

petr

Je třeba upozornit na jednu věc. Desatero je již součástí křesťanství a každý křesťan už tím, že je křesťanem, je vázán Desaterem. Ke spáse pro katolického křesťana je také nutné, aby slavil mši svatou v zasvěcené svátky. Pochopitelně účast na svátostech také. Modlitbu nevyjímaje. Křesťanství rovněž nepřipouští předmanželský sex, o kterém je psáno v posledním odstavci. Společenství čistých srdcí tedy nepřidává ke křesťanství nic, co by křesťanství již neobsahovalo. Dále pak je třeba říct, že Desatero je třeba zachovávat naprosto celé bez zvláštního důrazu na některá přikázání. Pořadí jednotlivých přikázání pak také není nahodilé. Říct tedy, že je třeba zachovávat desatero s dodatkem zvláště pak šesté a deváté přikázání je zcestné! Je třeba zamyslet se nad významem zmiňovaného společenství pro církev.

Zobrazit 22 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková