SDM Madrid Omluva a poděkování

Jen pro informovanost pro ty, kteří mě dostatečně neznaji : Jmenuji se Pavel Walter a jsem od narození postižený dětskou mozkovou obrnou - diparézní ho typu (obě dolní končetiny mám ochrnuté). Nicméně můj stav se po mnohých operacích a rehabilitacích tak zlepšil, že se pohybuji většinou o berlích, jen při dlouhých trasách, na sezení v nepříznivém terénu, používám invalidní vozík.

Svými rodiči jsem veden k tomu, abych já sám se snažil o svou vlastní integritu mezi zdravé lidi, a tím také ty druhé učil, jak s těmito lidmi žít či jak jim být napomocen. Z toho důvodu jsem se vydal se svojí sestrou i letos do Madridu jako před třemi roky do Sydney, a to z českou skupinou čili se "zdravými lidmi".

Na SDM se mi velmi líbilo, avšak i tam mě napdl tento úryvek z Písma:

• Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“
  
• Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“
  
• On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“
  
• Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“
  
• Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“
  
• Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého.
  
• Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu.
  
• A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho.
  
• Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem;
  
• přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral.
  
• Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘
  
• Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“
  
• Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“ (Lk 10, 25-37)

Je to úryvek, který mě v jistých chvílích, jakoby promlouval z duše. Touto cestou se chci tedy omluvit a poprosit za odpuštění ty, že jsem na té cestě ležel, že jsem jim byl přítěží, omezením nebo se na mě museli dívat s jistým opovržením, protože jsem neměl k sobě žádného speciálního člověka, musela se v určité věci (např. rychlost chůze přizpůsobit mě), a též jste nikdo z vás nepočítal, že na té cestě budu ležet. Proto se ještě jednou omlouvám a prosím za odpuštění.

Na druhou stranu, chci poděkovat všem samařanům, kteří se nebáli si mě naložit na mezka a odvézt mě i do toho nejvzdálenějšího hostince (Gaudího park, plavání v moři, muzea nebo jenom mě pomohli při různých přesunech či v restauracích atd.) Věřím, že toto mé díky bude jedno zpečetěno i Nebezským královstvím.

Ještě bych rád poděkoval i Italům, kteří mě sice poprvé uviděli na Madridském letišti při vigílii či při mši svaté, protože pro mě tito lidé vykonali něco, na co se těžko zapomíná, i když jsme si jakž takž rozuměli lámanou angličtinou. Přesto pro mě a moji sestru vykonali veliké skutky lásky, ať už to byla podaná voda v tom největším parnu nebo denesení večeře či pomoc s mým uložením ke spánku pod jejich provizorní střechu, protože se při Vigílii spustila dost velká bouře.

Tak to jsou věci na které budu rád vzpomínat, protože tím vznikaly i nová přátelství.

A za všechny opravdu za všechny účastníky SDM modlím, aby pevně zapustily kořeny víry a přilnuly ke Kristu.